Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 1. srpna 2024

Jinými slovy, i s přihlédnutím k judikatuře evropských soudů (které se dovolával žalobce), a která vyžaduje, aby se účastníkovi smluvního vztahu dostalo před uzavření smlouvy informací o obsahu smluvního ujednaní, má odvolací soud za to, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu.

Klient pojišťovny se v daném sporu domáhal proti žalované pojišťovně zaplacení bezdůvodného obohacení, které dle klienta vzniklo tím, že od něj pojišťovna přijala plnění na základě neplatné smlouvy o investičním životním pojištění.

Klient smlouvu vypověděl po jedenácti letech, přičemž po celou dobu trvání pojistného vztahu klient i pojišťovna ke smlouvě přistupovali jako k platné. Obě smluvní strany se v průběhu let podle smlouvy chovaly a své závazky ze smlouvy plnily (žalobce platil pojistné a žalovaná vyplácela při pojistných událostech pojistné plnění).

Soud prvního stupně shledal pojistnou smlouvu neplatnou a žalobci přisoudil náhradu v nepromlčené části plnění. Klient i pojišťovna poté podali odvolání. Krajský soud se v rámci odvolacího řízení se závěry o neplatnosti pojistné smlouvy neztotožnil.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se zabýval projevem vůle smluvních stran při uzavírání pojistné smlouvy. Konstatoval, že v daném případě bylo žalobci známo, co je a co naopak není předmětem pojistné smlouvy, a při vymezení předmětu byla respektována a naplněna vůle žalobce o obsahu smlouvy.

K namítané neplatnosti soud uvedl: „Pokud žalobce tvrdí, že neplatnost pojistné smlouvy spatřuje v tom, že mu nebyla známa výše poplatků, která měla být ze strany pojišťovny ze zaplaceného pojistného strhávána, nejde o skutečnost, jež by mohla neplatnost pojistné smlouvy způsobit“

Současně soud uvedl, že: Jestliže bylo sjednáno pouze rizikové pojistné (ke krytí konkrétních pojistných událostí, s konkrétně specifikovanými pojistnými částkami), kdy pojistné se vyčerpalo na krytí pojistných rizik, a nedocházelo k realizaci investic, je bez právního významu, jakým způsobem žalovaná se zaplaceným pojistným nakládala, tj. jaká je výše jejích poplatků.“

Odvolací soud uzavřel, že i s přihlédnutím k namítané judikatuře evropských soudů vyžadující informování účastníka o obsahu smluvního ujednání před uzavřením smlouvy považuje uzavřenou smlouvu za platnou.

© Copyright 2024, Česká asociace pojišťoven.

Nenechte se
vyplašit

Možná jste zaznamenali zprávy o údajné neplatnosti smluv životního pojištění. Nenechte se vyplašit!

Co se děje?

Několik advokátů a podnikatelů ryze za účelem vidiny vlastního zisku tvrdí, že smlouvy životního pojištění neplatí. Není to pravda!

Smlouvy jsou platné a pojišťovny klientům i nadále poskytují pojistnou ochranu a vyplácejí pojistná plnění.

Proč se nemusíte bát?

Rozhodnutí soudu či finančního arbitra o neplatnosti konkrétních jednotlivých smluv nepředstavují precedent. V žádném případě neznamenají, že jsou všechny smlouvy o životním pojištění neplatné. Arbitr i soudy se zabývaly vždy konkrétním případem konkrétního klienta pojišťovny a takové rozhodnutí nemá obecnou závaznost i pro jiné případy. Zároveň soudy v řadě případů rozhodly a stále rozhodují o platnosti posuzovaných smluv.

Pojišťovny se k smlouvám chovají jako k platným a plní své závazky. Platí klientům sjednaná plnění v souhrnné výši desítek miliard korun každý rok.

Česká asociace pojišťoven považuje chování vybraných podnikatelů a advokátů za účelové. Jejich aktivity mohou klienty pojišťoven uvrhnout do právní nejistoty – můžou se ocitnout bez pojistné smlouvy a spolu s tím hrozí vrácení čerpaného pojistného plnění pojišťovnám, vrácení daňových odpočtů státu, či dokonce vrácení příspěvků na pojištění zaměstnavateli.

Pokud máte jakékoli otázky ohledně vaší smlouvy, obraťte se na svou pojišťovnu.

Co říkají odborníci

Obchodníci využívají argumentace, že staré smlouvy životního pojištění jsou podle nich neplatné, a to plošně. Ohání se přitom rozhodnutími především prvoinstančních soudů, které ale poukazují pouze na neplatnost některých konkrétních smluv investičního životního pojištění, nikoliv ale všech těchto smluv jako celku. A současně také jaksi opomíjejí, že soudy v celé řadě případů rozhodly, že pojistné smlouvy jsou platné a závazné pro obě strany. Jednoduše tak spoléhají na to, že běžný člověk složitějším právním záležitostem nerozumí.

Viktor Vodička

Sdružení českých spotřebitelů

Česká národní banka odmítá tvrzení představitele spolku Podvedení klienti Jiřího Chvojky, že se ČNB obává dopadů kauzy týkající se pojistných smluv investičního životního pojištění Generali Česká pojišťovna a.s. na finanční stabilitu a že se tudíž jedná o změnu postoje ČNB. Jiří Chvojka těmito tvrzeními dezinterpretuje informace, které obdržel od České národní banky v rámci její odpovědi na žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

V ní spolek Podvedení klienti požadoval informace, zda ČNB v roce 2019 zahájila s Generali Českou pojišťovnou a.s. správní řízení v souvislosti s krácením odkupného na pojistných smlouvách investičního životního pojištění a zda byla této pojišťovně uložena sankce. ČNB vydání těchto informací 23. prosince 2019 odmítla na podkladě zákonného ustanovení, které vylučuje poskytnutí informace týkající se stability finančního systému.

Toto zdůvodnění však pan Chvojka v pozvánce na tiskovou konferenci interpretoval jako „průlom v dosavadní argumentaci ČNB“. Česká národní banka pana Chvojku ještě před tiskovou konferencí spolku Podvedení klienti svolanou na 23. ledna 2020 informovala, že je jeho výklad mylný.

ČNB na stabilitu finančního systému neodkazovala v souvislosti se správou pojištění a právními vadami souvisejícími s pojistnými smlouvami investičního životního pojištění, ale z jiného důvodu. Nezveřejňování informací o zahájených správních řízeních a uložených pokutách je činěno v zájmu ochrany před rizikem jejich možné dezinterpretace, protože tato sdělení bez doprovodných informací jsou způsobilá ovlivnit jak současné a budoucí klienty daného dohlíženého subjektu, tak i samotnou konkurenceschopnost na pojistném trhu. Veřejnost, která nedisponuje bližšími znalostmi o fungování pojišťovnictví, včetně jednotlivých pojišťoven, by mohla přiznávat dané informaci vyšší váhu, než jaká se k dané informaci skutečně váže.

Rozhodnutí ČNB neposkytnout požadované informace je proto nezbytné vnímat právě v tomto kontextu, a nikoliv z něho dovozovat jakýsi domnělý průlom v dosavadních vyjádřeních ČNB. Postup ČNB je navíc plně v souladu s požadavkem zákona o pojišťovnictví, a to konkrétně s povinností zachovávat mlčenlivost o skutečnostech zjištěných v rámci výkonu dohledu v oblasti pojišťovnictví.

ČNB se v rámci výkonu dohledu oblasti investičního životního pojištění věnuje dlouhodobě a postupuje v mezích a v rozsahu daných zákony. ČNB může veřejnost ujistit, že dle jejích poznatků a za stávající situace je sektor pojišťoven dostatečně stabilní, schopný naplňovat klíčové pojistné funkce a efektivně řídit rizika.

Zdroj: ČNB

Vyjádření České národní banky

Má být právě finanční arbitr kompetentním subjektem ke stanovení té správné míry proporce mezi podílem rizikové a rezervotvorné složky v životní pojistce? Tedy jinými slovy je kompetentní ze své administrativní pozice pod mantrou ochrany spotřebitele řešit subtilní problém, který svou povahou patří jednoznačně do výsostné sféry ekonomie?

K současnému problémovému stavu životního pojištění u nás ve své době přispěli určitým podílem i zprostředkovatelé, většina v současné době své chování pozitivně změnila, a naopak je v branži patrná snaha o kultivaci trhu. Jistou pikantnost v této souvislosti dává příběhu zneplatňování životních pojistek fakt, že tím, který si jako jeden z prvních u finančního arbitra stěžoval, je pojišťovací zprostředkovatel. Zdá se vám to také jako zdařilá pointa dobré anekdoty?

Zdroj: opojisteni.cz

Jaroslav Daňhel

profesor Vysoké školy ekonomické

Na základě našich zkušeností, které s podobnými kauzami máme, musím v první řadě upozornit na nebezpečí paušalizace celé situace. Byť se mohou posuzované případy na první pohled jevit identicky, mechanické přebírání právních závěrů, které přitom mnohdy platí pouze pro specifické skutkové okolnosti každého jednotlivého případu a nelze je tedy automaticky vztahovat na každou smlouvu o investičním životním pojištění, představuje značně zjednodušující přístup skýtající mnohá rizika. Ve veřejně dostupných zdrojích evidujeme názory na to, že některé smlouvy o investičním životním pojištění neměly údajně splňovat některé povinné náležitosti. Argumentaci, o kterou se však tyto závěry opírají, považujeme na základě nám dostupných informací přinejmenším za diskutabilní, a nadto i protichůdnou k některým dřívějším rozsudkům obecných soudů, které na věc nazíraly opačně. S přihlédnutím k prioritě výkladu ve prospěch platnosti smluv a dalším principům platného práva – jednou z jehož zásad je, že „práva náležejí bdělým“ – musím varovat před zjednodušujícími a paušalizujícími závěry, které by se při nekritickém přebírání mohly nakonec obrátit proti spotřebitelům, jako tomu bylo např. ve známé kauze bankovních poplatků.

Zdroj: opojisteni.cz

Luděk Chvosta

Partner White & Case

Kauza v médiích

Soudní rozhodnutí

Usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 2429/23, ze dne 10. ledna 2024

Obecné soudy stanovily počátek subjektivní promlčecí lhůty k okamžiku, kdy stěžovatel měl kvalifikovanou vědomost založenou výzvou k vydání bezdůvodného obohacení. Ústavní soud potvrdil postup obecných soudů jako zcela souladný s požadavky nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2127/21 a uzavřel, že obecné soudy šly dokonce i nad rámec jeho úvah, když nevycházely z pouhé existence pochybnosti o platnosti pojistné smlouvy, která by Ústavnímu soudu postačovala. Ústavní soud zároveň potvrdil, že námitka promlčení vznesená pojišťovnou není nemravná, když pojistník svou liknavostí uplatnil svůj nárok až po uplynutí promlčecí doby.

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. března 2023, sp. zn. 19 Co 156/2023 (v návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 14. 10. 2022, sp. zn. 4 C 70/2022).

Neplatnost smlouvy o investičním životním pojištění nezakládá tvrzená netransparentnost ujednání o poplatcích a nákladech, nerozlišení pojistného na investiční a rizikovou složku ani tvrzený rozpor s dobrými mravy z důvodu sjednání nízké pojistné částky pro případ smrti.

Usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2435/20, ze dne 16. 9. 2020 (potvrzení usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, ze dne 27. května 2020).

Ústavní soud však v tomto případě neshledává na závěrech obecných soudů nic ústavně nekonformního, co by jej opravňovalo zasahovat do precizně odůvodněných napadených rozhodnutí, která navíc navazovala na rozhodnutí předchozí, takže je zřejmé, že se soudy zabývaly věcí pečlivě a podrobně.